Po otcově smrti byl vyhnán svým starším bratrem Bohuslavem z rodného hradu Lísek. A tak mu nezbylo než popadnout koně a meč a pokusit se protlouci světem sám. Projezdil kus světa a sloužil mnoha pánům. K jeho štěstí (jak sám říká) jej nakonec přijal Pan Jakub z Chvalkovic jako svého panoše. V boji nikdy neuhnul před žádným protivníkem a jako každý starý voják byl, když tedy ovšem zrovna nebyl ve službě, líný jak čuně. Mezi jeho nejoblíbenější činnosti patří vysedávání v krčmě a hra v kostky.
Díky strašlivému zranění, ktéré utržil v jedné bezvýznamné pohraniční šarvátce ve službách Pána Jakuba, byl donucen vyměnit meč za pergamen a odměnu mu byl udělen výnosný úřad správce dvorce v Kašově.